V neděli 5. září se před budovou lanškrounského Gymnázia jako obvykle touhle roční dobou shromáždila nesourodá skupinka cyklistů. I neznalému oku muselo být jasné, že i letos se sexta a druhý ročník vydávají na pouť smrti, jinak též zvanou sportovně-turistický kurz. Po nezbytném testování ti silnější z nás naložili věci do auta doufajíce, že se s nimi na Pastvinách opět shledají (a svou nepozorností tak zavinili malou běhací rozcvičku pana Toncra, který se svým výkonem zasloužil o pozdější hladce proběhnuvší táborák) a poté jsme konečně mohli vyrazit a bez větších komplikací dojeli do Sázavského údolí. Tam si páni učitelé vytipovali ty silnější členy výpravy, vyrazili s nimi napřed a zbytek pod vedením paní učitelek Stasiowské a Gondové nechali na pospas krutým kopcům Výprachtic a Bystrce. Konečně se i ona pomalejší část konečně po čtyřech hodinách (a zlomeném klíči) doštrachala na chatu Bublačku. Po zorganizování skupinek na pokoje a nutném přerozdělení povlečení (a také vydýchávání z

Začal školní rok, povinnosti se hromadily. Všichni jsme přes prázdniny docela zapomněli, že jsme si v červnu s paní Šemberovou a paní Kolářovou domluvili exkurzi do pivovaru. A tak jsme 7. září brzy ráno nasedli na vlak a odjeli do Brna prohlédnout si kovovou džungli cisteren a trubek plných tekutého zlata. Areál Starobrna, kde jsme měli prohlídku domluvenou, je hezky upravený a přizpůsobený četným návštěvám. Pivo se zde vaří a následně stáčí do plastových i skleněných lahví a sudů. Stáčírnu do skla jsme si bohužel kvůli hluku neprohlédli. Když je řeč o hluku - v pivovaru je rachot jako ve včelím úlu. Venku se rojí dodávky a  uvnitř se vaří hořký med z granulovaných chmelových šištic.  Díky našim nadšeným průvodkyním jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací z historie a procesu výroby. Prozradily nám například, že Starobrno vyrábí na Velikonoce zelené pivo. A ten, který si neodnesl znalosti o pivu, si odnesl alespoň suvenýr -  preformu PET lahve. Po prohlídce jsme měli v plánu po

  Tak jsme taky vyrazili na výlet.  Něco autobusem, něco pěšky a tak jsme přibližně po hodině a půl  dorazili na středně střiženou louku u potoka nacházející se v místě zvaném Tisce (část Kalhot, Kalhota - část Horní Čermné, Horní Čermná - obec u Lanškrouna).    Při nošení věcí do tábora se ukázalo slabé místo kufrů na kolečkách a to malá kolečka, která naprosto nezvládala jinak velmi vstřícný terén neposekané podmáčené louky. Protože louka byla křivá a plná kořenů, všichni jsme si postavili stany v lese. To se ukázalo jako velká výhoda pro spaní, protože jehličí je velmi měkké, ale jako velká nevýhoda, když kolem vás padají stromy. Kvůli předpovědi bouřek se silným větrem a silným deštěm jsme s Maruškou celou noc vedly debatu, jestli je v případě pádu stromů  lepší spát přímo v lese nebo na jeho okraji. Tuto debatu jsme nakonec ukončily kvůli nedostatku vstupních dat a usly. Bouřka nakonec nebyla. Z programu vyberu jen namátkou: opékání špekáčků, šiškovaná, mapová hra “Najdi, vylušti