Sportovně turistický kurz aneb "Nebylo lepší zůstat ve škole a učit se?"

 Dne 4. 9. ve 13:15 se třídy sexta a druhý ročník sešli u budovy gymnázia, aby se společně vydaly na kolech na sportovně - turistický kurz. Po předání přihlášek a krátké technické kontrole kol jsme mohli vyrazit. Cílovou destinací byla chata Bublačka u přehrady Pastviny. Naše cesta vedla do Albrechtic, přes Sázavské údolí do Výprachtic, po silnici do Bystřece, a poté do Jablonného nad Orlicí, kde jsme se na chvíli zastavili a měli jsme možnost navštívit místní cukrárnu. Zde jsme se také rozdělili na dvě skupiny, z nichž každá měla pokračovat odlišnou trasou. Jedni dojeli až na Pastviny po silnici, druhá skupina měla jet terénem přes Sobkovice. Terén byl opravdu náročný, kombinace prudkého kopce a kamenité lesní cesty dala mnohým zabrat. Zatímco jsme se snažili kopec zdolat, pan učitel Toncr naše utrpení nadšeně dokumentoval na svůj foťák. Všichni to ale zvládli, a odměnou nám byly nádherné výhledy do okolní krajiny. Zbytek cesty byl už příjemný, po asfaltových cestách a převážně z kopce. Po příjezdu na chatu jsme uklidili kola a šli se ubytovat do pokojů. 

Na pondělí a úterý jsme byli rozděleni do čtyř skupin, v nichž jsme měli absolvovat čtyři části programu, vždy jeden dopoledne a druhý odpoledne. Během těchto dvou dnů si všichni prošli jízdou v kánoích, krátkým cyklovýletem, zdravovědou a střelbou ze vzduchovky a sportovními hrami, jejichž součástí byl i nácvik orientace podle azimutu. 

Ve středu nás čekal celodenní výlet na kolech, na který nám vyšlo krásné počasí. Opět jsme byli rozděleni do dvou skupin, tentokrát ale obě jely stejnou trasou, jen každá z jiné strany. Trasa vedla přes Klášterec nad Orlicí do Zaječin, odtud jsme pokračovali po Jiráskově cestě okolo tvrze Hanička, k Anenskému vrchu a do Orlického Záhoří. Dobrovolníci po cestě navštívili rozhlednu na Anenském vrchu a vyšlápli si na Pěticestí. V Orlickém Záhoří jsme se všichni zhruba v půl jedné setkali a dali si výborný oběd, který jsme měli objednaný v jedné z místních restaurací. Posílení obědem jsme se mohli vydat na druhou část cesty. Ta byla narozdíl od první části cesty, která často vedla po kamenitých cestách a převážně do kopce, mnohem příjemnější. Skoro celá po silnici a z kopce - co víc si přát. Ze Záhoří jsme tedy po silnici pokračovali přes Neratov, ve kterém jsme měli krátký rozchod, do Bartošovic v Orlických horách, a odtud lesem okolo Pašerácké lávky do Klášterce a konečně zpátky na Pastviny. Cesta byla náročná, všichni ale dojeli ve zdraví a až na drobné technické potíže (prasklá guma či upadnutá šlapka), se kterými si naši šikovní spolužáci a učitelé dokázali hravě poradit, proběhla i bez větších problémů. 

Ve čtvrtek jsme se probudili do krásného slunečného dne. Dopoledne byly na programu sportovní hry a odpoledne se měl uskutečnit orientační závod. Už ráno byly vylosovány skupiny po čtyřech, ve kterých se měl závod běžet a všichni netrpělivě vyčkávali na start. První skupina měla startovat ve 14:00, zbytek poté postupně vždy s několika minutovým odstupem. Co se ale nestalo - během poledního klidu se obloha zatáhla a krátce po startu první skupiny začala bouřka a hustý déšť, který trval až do večera. Na startu jsme dostali mapu se zakreslenými stanovištěmi a seznam nápověd. Na stanovišti nás vždy čekala otázka, ke které jsme měli z několika možností vybrat tu správnou odpověď a tím postupně luštit tajenku. Hned k prvnímu stanovišti se muselo doplout na kánoi a vzhledem k stále trvajícímu dešti nezůstala do pár minut na nikom ani nit suchá. Druhé stanoviště byla střelba a další již byly dále od chaty. Trasa závodu měla celkově asi 6 km a vedla hlavně lesem a po loukách. Vrátili jsme se naprosto promočení a unavení ale naštěstí v plném počtu. Po večeři proběhlo vyhlášení a poté došlo i na tradiční zpívání s kytarou. 

V pátek dopoledne si pro nás učitelé připravili „společensko - sportovní hru”, která se hrála po týmech z pondělí a úterý. Následovalo balení a oběd, a poté nás už čekalo jen rozloučení s chatou a odjezd. Všichni už se těšili domů (nebo na Kopu), takže jsme šlápli do pedálů a do Lanškrouna jsme dorazili o ještě chvíli dříve, než bylo plánováno.

Kurz byl sice náročný, ale myslím, že si ho všichni více méně užili. I ve volném čase bylo stále co dělat, hráli se karetní hry nebo stolní tenis, dalo se dojít do blízkého obchodu a nebo si zaplavat v přehradě. Někteří v rámci otužování chodili do vody i ráno ještě před snídaní. Všichni jsme se opět více sblížili a vzájemně se lépe poznali, ať už se svou třídou nebo spolužáky z paralelní třídy. Z kurzu si každý odvážíme pár více či méně příjemných, avšak jistě nezapomenutelných zážitků.

Od neznámého autora převzal a vložil I.T.