Kvintáni v Ostravě
Ve středu 10. 5. brzy ráno jsme se vydali na dvoudenní exkurzi do Ostravy. Cesta tam byla poněkud rozporuplná. Museli jsme se totiž už na lanškrounském nádraží rozdělit na dvě skupiny, přičemž ta druhá dojela do Ostravy skoro s dvouhodinovým zpožděním.
 |
Na to, jak tato exkurze započala, se ale od té doby velmi dařila. Po příjezdu druhé „půlky” (bylo jich jen osm) jsme se městskou dopravou vydali do centra, kde na nás čekal milý pan průvodce. Se zajímavým výkladem nám ukázal celé jádro Ostravy.
Nemohli jsme vynechat veleznámou městskou Novou radnici, kde jsme z věže viděli celé město (mimo těch, kteří neradi výšky, samozřejmě). Jelikož jsme měli poměrně velkou časovou ztrátu a spousta z nás byla hladová, končila naše prohlídka v nákupním centru Karolina (čtěte bez dlouhého í, jsme přece na Ostravsku), kde jsme měli hodinový rozchod na doplnění energie a zásob. Poté následovala cesta na ubytování. Čekalo nás večer divadelní představení a my se museli trochu upravit. To je tak, když celý den chodíte po městě s velkým báglem na zádech. Trochu jsme hold smrděli. Zpočátku jsme ale nemohli náš nocleh najít, a tak jsme chodili sem a tam, přičemž se ukázalo, že jsme to obcházeli furt okolo. Měli jsme hledat LC (low cost) hotel a hodně z nás se bálo, že to bude opravdu LOW cost a že se druhý den probudíme všichni poštípaní od štěnic. Naštěstí jsme se bleskurychle zorientovali a zjistili jsme, že naše obavy byly přehnané, poněvadž to bylo velmi krásné a ČISTÉ ubytko.
Zbývala nám ale už jen půlhodina, takže žádné holky (minimálně já) nestíhaly. Bohudík jsme odjeli bez zpoždění a mohli jsme si užít Divadlo Mír. Blbec k večeři, tak se jmenovala divadelní hra, jež mě mile překvapila. Bylo to mnohem lepší a zábavnější, než jsem si vůbec představovala. Na pokoje jsme přijeli až v pozdních hodinách a většina z nás hned, jak lehla na postel, usnula. Ušli jsme přece 18 km!!! Další den ráno nás čekala prohlídka dolu Michal. Pan Flek, bývalý horník a náš průvodce, nás provedl celým areálem a nezapomněl ani na některé (ne)vtipné detaily, při kterých jsme nevěděli, zda se smát nebo brečet. Naši výpravu jsme zakončili výšlapem na haldu Ema a pak už jsme se vydali (pospolu) zpět domů do Lanškrouna. Inu, tuto exkurzi hodnotím jako úspěšnou a doufám, že každý na ni budeme mít hezké vzpomínky!
