Zkuste mluvit česky
Rozhovor
s Kenzou, zahraniční žákyní Gymnázia Lanškroun
Kenza
Huybrecht, francouzsky, anglicky a vlámsky mluvící studentka z Belgického
království, která navštěvuje Collége Saint-Michel v Gosselies, se
v rámci studijního programu Erasmus
+ vcelku nečekaně ocitla
v Lanškrouně. Její pobyt zde a studium na lanškrounském gymnáziu od 15. 1.
do 5. 4. 2024 pomohla zajistit podpůrná
organizace AFS Mezikulturní programy o.p.s. a ubytování jí poskytla hostitelská
rodina Bečvářových. Následující rozhovor vedly s Kenzou žákyně sexty Ariana
Balcarová a Lucie Brychtová. Uvedený text je jejich překladem
z angličtiny.
Jak
se vůbec stalo, že jsi skončila tady v Lanškrouně?
Jsem součástí projektu Erasmus a na Erasmu vás umístí do místa podle výběru vaší hostitelské rodiny. Moje rodina sídlí v Lanškrouně a vybrali mi tu nejbližší školu, která je pět minut od jejich domu. Nemohla jsem si vybrat zemi, a tak jsem skončila v Česku.
Jaké
jsou jedny z největších rozdílů, kterých sis všimla v porovnání tvé školy s
naší?
Jeden z největších rozdílů je, že můžete používat své telefony. Mimoto v mé škole si nepřezouváme boty, protože je to velké místo s mnoha budovami, a tak přes den chodíme hodně venku. Na přezůvky je stále těžké si zvyknout, protože někdy si jen říkám: „Tyhle boty bych si dnes mohla vzít, jsou opravdu krásné.“ Ale pak si uvědomím, že musím nosit přezůvky.
Čelila
jsi nějakým výzvám při přizpůsobování se zdejšímu vzdělávacímu systému?
Výzvy se týkaly spíše přátel, protože když jsem přijela, lidé se na mě
báli promluvit, protože se bojí mluvit anglicky, a tak jsou v mé třídě lidé,
kteří se mnou ještě nemluvili.
Učitelé se v Belgii hodně liší, naši učitelé musí být velmi objektivní a nesmí vyjádřit svůj názor. Mám pocit, že tady v Česku učitelé dávají své názory najevo častěji. Všimla jsem si, že učitelé zde používají více videí na YouTube a interaktivnější způsoby učení. V Belgii učitel mluví, čte jejich powerpoint a vy musíte poslouchat. Někteří z nich někdy použijí YouTube, ale jen když se blíží prázdniny nebo když opravdu nevědí, co dělat v hodině. Líbí se mi, že máte hodně školních výletů. Už pět let jsme u nás nebyli na žádném školním výletě. No, měli jsme nějaké exkurze, ale ty byly maximálně jednodenní. Takže to nebylo tak zajímavé.
Měla jsi možnost prozkoumat okolí i mimo školu? Pokud ano, jaká jsou některá zajímavá nebo oblíbená místa, která jsi objevila?
Myslím, že jedno z nejútulnějších míst tady je Jakub. Mám to tam moc ráda a často tam chodím. Také kolem rybníků je docela klid. Vzhledem k tomu, že je to malé město, myslím, že tu není moc co dělat, ale i přesto si zde můžete užít svůj volný čas.
Jaké
české kulturní zvyky nebo tradice se ti líbí?
Mám ráda masopust, protože chodíte v maskách a pak pijete a jíte typické české věci. Opravdu se mi líbí, že vám pomáhá navázat úzké vztahy s lidmi, které ještě neznáte, ať už jako zahraniční student nebo jako místní obyvatel. A také se mi líbí Majáles. Nevím přesně, jak to probíhá. Ale líbí se mi, že to většinou organizují studenti a že mají možnost udělat něco originálního nebo osobního.
Myslím, že Češi by určitě milovali Carnaval de Binche, což je událost, na které lidé chodí v převlecích. Muži se převlékají za takzvané „gilly“ a pak pijí hodně alkoholu. Datum této tradice se liší místo od místa. V mé vesnici je také tradice La Sainte Rolende, což je pochod, kde se muži a ženy různě převlékají. Muži se oblékají jako „marchers“ a ženy pak podávají panáky. Většina mužů tedy nakonec skončí namol.
Myslím, že Češi mohou na první pohled působit chladně, ale mám pocit,
že po nějaké době jsou více přátelští. Zvláště pokud se jim snažíte ukázat, že
vám skutečně záleží na jejich kultuře a že vás zajímá jejich jazyk nebo to, co
dělají.
Jak si myslíš, že tvá zkušenost zde ovlivní tvé budoucí akademické nebo osobní cíle, jakmile se vrátíš do své domovské země?
Myslím, že mě tato zkušenost hodně ovlivní. Mám pocit, že už teď jsem se změnila ve spoustě směrů. Po dalších studiích v Belgii uvažuji o studiu medicíny tady v Čechách. Také si myslím, že až se vrátím do Belgie, budu chtít známky od jedničky do pětky a ne od jedničky do desítky.
Když se ohlédneš za svým dosavadním působením, co bys poradila budoucím zahraničním studentům, kteří nastoupí na naši školu?
Zkuste mluvit česky. Češi mají rádi, když se ostatní alespoň snaží. A bez ohledu na to, co lidé říkají, žijte svůj život a snažte se získat přátele. Nemusíte se spřátelit hned první den. Někdy k vám lidé přijdou sami, nebo budete muset jít za nimi, a to je v pořádku. Věřte si. Pokud cítíte, že něco není v pořádku, promluvte si o tom se svou hostitelskou rodinou a nezapomeňte se ptát, kladení otázek je opravdu důležité!