Májový lyžařský kurz Sekundy

 Bylo hezky a kupodivu ani nepršelo, když jsme se v pondělí 13. května v počtu 26 žáků, v doprovodu paní učitelky Kráčmarové a Gondové, naskládali do autobusu a vyjeli směr Kunčice. Cestou jsme poslouchali ohromující pěvecká čísla kluků na zadních sedadlech a po několika prodělaných záchvatech smíchu a kvalitních konverzacích jsme konečně stáli na palouku asi kilometr od chaty Stará škola. Normálně by náš autobus vyjel až k chatě, ale protože se zrovna opravovala silnice, museli jsme k ní dojít pěšky (naštěstí správce chaty nám svým autem odvezl zavazadla). Všichni jsme se ubytovali, prošmejdili jsme chatu a dali si svůj první oběd. 

           Po odpočinkové pauze jsme vyrazili na výlet k tamním bunkrům. U prvního jsme vyslechli přednášku o Staroměstské pevnostní oblasti a absolvovali prohlídku bunkru a později i muzea ve Starém městě. Polovině věcí sice skoro nikdo nerozuměl, ale byla to celkem zábava, zvláště když se v muzeu dostali kluci ke kulometu a snažili se navzájem postřílet. Když se jim to nepovedlo, vydali jsme se zpět k chatě. Ani ne po pěti minutách pochodu přišel včelí útok přímo do hlavy a poté do krku. Když jsme se pak po této strastiplné cestě dostali zpět na chatu, dali jsme si večeři, sešli jsme se ve společenské místnosti a byli jsme rozlosování do tří týmů: zelení, modří a žlutí. Poté jsme zahráli první hru družstev, při které jsme přinášet věci začínající na písmeno „P“ a nezapomenout pozdravit, poprosit a poděkovat. Potom jsme koukali na hokej, hráli na kytary a zpívaly písničky.

            Druhý den nás čekal výlet na Dalimilovu rozhlednu a Paprsek. Cestou jsme hráli hru s prádlovými kolíčky. Pro některé to byla zábava, někteří se zas tolik nesnažili, ale trasu až na Dalimilovu rozhlednu nám to zpestřilo. Na Paprsku jsme si dali borůvkové knedlíky, zablbli si na tamním lanovém hřišti a na zpáteční cestě jsme si zahráli lesní golf. Večer na zahradě u naší chaty jsme se pobavili při scénkách napodobujících učitele z naší školy. Když se venku udělala zima, přesunuli jsme se do společenské místnosti a hráli hry. 

            Ve středu jsme vyrazili na sjezdovku, kde jsme měli v zimě lyžovat, abychom si zahráli s frisbee a zaběhli si štafetu do vrchu s přeposíláním textu básničky. Po obědě museli tři z nás odjet zpátky do Lanškrouna kvůli koncertu ZUŠ a ostatní se zapojili do fotbalového utkání. Po něm jsme vybíhali na trasu, na které jsme si museli zapamatovat trojciferná čísla viděna cestou. U táboráku jsme pak zahráli novou hru Lankloze s tenisovými míčky, z nichž se nám povedlo připálit jen několik. Pozdě večer se z Lanškrouna vrátili umělci z našich řad spolu s panem učitelem Toncrem, který vystřídal paní učitelku Gondovou.

 

            Ve čtvrtek jsme po snídani odešli na hřiště kousek od Staré školy hrát volejbal a Středověk. Po obědě jsme dostali mapu Kunčic a vydali se na orientační běh. Modří s tím neměli problém a byli na chatě jako první. Žlutým by běh trval podobně dlouho, kdyby nezapomněli vyfotit zprávu na jednom ze stanovišť. To je zdrželo asi o hodinu. Zelení na tom byli nejhůř. Ze začátku se jim vše dařilo, jenže pak odbočili na stezku, která podle nich dokonale odpovídala mapě. Učitelům se v tu chvíli nikdo nedokázal dovolat, takže to bylo docela zajímavé. Nakonec však vyhledali pomoc u spolužáků, a tak došli zpátky do chaty ještě dřív než žlutí. Luštění zpráv jim však trvalo moc dlouho, proto zelení skončili v této soutěži až třetí. Po krátkém odpočinku jsme se opět vydali na hřiště, kde jsme si prohlédli 6 sáčkem označených stanovišť. Poté jsme utvořili dvojice, které se musely držet za ruce a poslepu ona stanoviště najít. Největší legrace bylo koukat se na spolužáky lezoucí do kopřiv či koňské ohrady (mimochodem to se povedlo obojí stejné dvojici). Narážení do sloupů bylo v tu chvíli v podstatě samozřejmostí. Večer byl opět táborák a hrálo se s tenisáky, potom městečko Palermo. 

              A najednou tu byl pátek. Už od rána jsme všichni nenápadně pokukovali po síti z lana natažené na konstrukci houpačky. Až po delší době jsme se dozvěděli, k čemu bude sloužit. Museli jsme skrz ni prostrčit celý tým na druhou stranu sítě, aniž bychom se dotkli lana. Mezitím vylili dělníci na silnici vedoucí podél budovy Staré školy poslední vrstvu asfaltu, který krásně hřál a boty se na něj úžasně lepily. Poté jsme vyhodnotili soutěž našich týmů. Dopadlo to naprosto skvěle – všechna družstva získala shodně 17 bodů ku spokojenosti nás všech. Před obědem zbylo trochu času si zahrát s balonem zabíjenou a pak už jsme se vrhli do balení, protože hned po obědě nám pan správce naložil zavazadla a odvezl je cestou přes louky až k našemu autobusu. Cesta busem probíhala podobně jako v pondělí – „lahodný“ zpěv na zadních sedadlech nám zněl v uších až do Lanškrouna. 

Ludmila Kestřánková, 2.A