Vodácký výlet 3.A po řece Moravě
Výlet 3.A
Letošní tercie se rozhodla podniknout výlet na řeku Moravu. Nadšení bylo viditelné, někteří
měli naplánováno dokonce již měsíc před výletem, v které lodi pojedou.
pod stanem ve vzdáleném kempu. Prvním náznakem, že zažijeme opravdu neobvyklé
dobrodružství, byla ne tak úplně otázka jednoho z nás, kudy máme k tomu kempu jít, ale
spíše odpověď pana učitele Toncra, že neví. Třikrát jsme se vraceli, do kempu jsme ale
zdárně došli. Někteří byli z dvoukilometrového pochodu na přímém slunci vyčerpaní, jiní se
Druhý den přijela i paní učitelka Langerová. Po snídani, na které se pan učitel rozčiloval, že
někdo namočil oba konce lžičky do medu, jsme se přemístili k lodím. Pro ty, kteří na kánoi
nikdy v životě neseděli bylo zezačátku obtížné nerotovat kolem své osy, dále také udržet
rovnováhu a necvaknout se. Háčci zjistili, že jejich funkce nebude obnášet jenom stání na
břehu, držení lana, sem tam hrábnutí pádlem do vody a kochání se krásou české přírody.
Zadáci zase přišli na to, že bude fyzicky náročné, aby je háček nepřetočil a nepluli proti
proudu. Při prvním zastavování u břehu byly slyšet věty jako „Chytni se tý větve“ nebo „Drž
se toho šutru, já to sám neudržím“.
nepádluje, raft pluje pomalu a když se pádluje, pluje pomalu taky“. Jediný háček to neměl
vždy zrovna jednoduché.
Po obědě už bylo sjíždění řeky pro kánoe jednodušší. Všichni měli pádlování v malíčku, řeka
navíc netekla tak rychle, což minimalizovalo možnost vyklopení se, pro rafty to ale byla spíše přítěž. Pádlování bylo obtížné, vůbec to nejelo.
Posádka našeho raftu se podílela na záchraně nafukovacího krokodýla, jenž byl přivázán
k raftu plujícímu před námi. Zvíře se zaseklo pod větví a muselo být vyproštěno rukama a
pádly.
Místem, kde jsme měli přespat, byla vila Háj. Ti, kteří toho měli pro dnešek dost, si zalezli
s karetní hrou Bang! do restaurace, ten, kdo měl ještě pořád hodně energie, se pustil znovu
do hraní fotbalu. Večer se opět zpívalo u ohníčku. V jedenáct nás učitelé museli vyhnat, jinak
bychom tu byli schopni sedět do příštího rána.
Poslední den jsme měli v plánu sjíždět asi šestikilometrový úsek řeky. Kromě jednoho místa
plného větví a různých pahýlů vyčuhujících z vody byla plavba opravdu pohodová. I okolní
příroda stála za zhlédnutí. Pan učitel, jako správný nadšený biolog, poukazoval na
pozoruhodné výtvory přírody. Byl nám ukázán bolševník, strakapoud, ti pozornější mohli
zahlédnout i ledňáčka.
Když byla voda dostatečně hluboká, na jednom z raftů se hrála hra. Žáci se pokusili nejprve
houfně postavit, pokud v této chvíli nikdo nespadl, začali ho obcházet.
Příjemná byla také zastávka u rozlehlé vodní plochy, kam jsme dotáhli dvě kánoe a dali si zde
oběd. Sluníčko promočeným háčkům a účastníkům předchozí hry usušilo oblečení, byla také
možnost jít se vykoupat.
Ke konci jsme měli podstoupit vodácký křest, plány však zhatil příchozí déšť. Prošli jsme si
tedy jenom zkrácenou verzí.
Výlet jsme si moc užili a děkujeme oběma učitelům, kteří hlídání divé zvěře – nás – zvládli.
Adéla Šemberová
