Krakov - Po stopách Oskara Schindlera

             V úterý 5.11. jsme o půl sedmé ráno vyrazili autobusem směr Krakov. Cesta byla nečekaně dlouhá, avšak od Ostravy nám ji zpříjemňoval pan průvodce Vladimír Šmehlík výkladem o Polsku a krajině, jíž jsme zrovna projížděli. Nechyběl ani rychlokurz polštiny.

Okolo jedné hodiny odpolední jsme nabití vědomostmi o Malopolském a Slezském vojvodství konečně vystoupili z autobusu, abychom navštívili Science centrum Cogiteon v Krakově. Tam jsme se snažili porozumět polským instrukcím u exponátů, u kterých ty anglické chyběly, a přijít na kloub tomu, co máme vlastně dělat. Nakonec se ale většinou s pomocí překladače zadařilo a my si tak mohli vyzkoušet např. syntézu DNA nebo výrobu elektřiny.

V pozdějších odpoledních hodinách jsme navštívili historické centrum města, kde jsme se zastavili na několika zajímavých místech a dozvěděli spoustu zajímavých věcí, třeba to, že obvařanky (typické krakovské pečivo ze stánků) si nikde jinde než v Krakově nekoupíte. Naše trasa vedla kolem hradu Wawel, bývalé městské věznice, Divadla Juliusze Słowackiho a mnoha dalších památek až na Rynek Głowny, tedy krakovské náměstí, kde jsme měli krátký rozchod. Následoval rychlý přejezd na ubytování, kde nás čekala večeře.

Druhý prosluněný den jsme po snídani vyrazili objevovat taje krakovské židovské čtvrti Kazimierz, kde se mimo jiné natáčel Spielbergův slavný film Schindlerův seznam. Prohlédli jsme si zde Starou synagogu, Kostel Božího Těla a renesanční radnici. Z poutavého vyprávění pana průvodce jsme se dozvěděli mnohé o životě v této čtvrti především za druhé světové války. 

Téma druhé světové války nás ani nadále neopouštělo. Další zastávkou byla továrna svitavského rodáka Oskara Schindlera, kterému se za války podařilo zachránit na 1200 Židů před téměř jistou smrtí. Z továrny je vnynější době muzeum připomínající život v Krakově za druhé světové války. Část z nás absolvovala prohlídku v polštině s překladem do češtiny, zbytek si vyslechl výklad v angličtině, ale myslím že na všechny z nás to působilo stejným dojmem. Celá expozice byla velmi autentická, a tak člověku několikrát zatrnulo nad myšlenkou, čím si místní obyvatelé museli projít. 

Opět jsme nasedli do autobusu, před námi byla už jen poslední zastávka v Polsku, a to Zahrada zubrů Pszczyna. Zde jsme si zblízka prohlédli nejen ohrožené zubry ale i jeleny, daňky a také pávy. Pak nezbylo nic jiného, než nastoupit do autobusu a vydat se na cestu domů.

Děkujeme učitelskému doprovodu, panu průvodci a všem, kteří umožnili realizaci této exkurze.

Viktorie Voglová, 7.A