Premiéra Praškeble - divadelního spolku absolventů Gymnázia Lanškroun
INSPEKTOR HOUND A LÁSKA K DIVADLU
Publikováno: 03. 11. 2024
Premiéra hry divadelního spolku Praškeble, Forea 2. 11. 2024
Divadelní hra Pravý inspektor Hound skrývá řadu nástrah, a to nejen pro režiséra, v lanškrounském případě hned dvojici režisérů Střecha - Scheuer, ale i pro diváky a konečně i pro mě, který má o téhle hře něco smysluplného napsat a nestat se pitomcem.
Denisa Špinlerová v roli Cynthie
Autor Tom Stoppard pojal hru natolik netradičně, že divák zákonitě musí chvíli sledovat, než pochopí, že na jevišti probíhají dvě dějové linky. Intelektuální debatu dvou kritiků sledujících divadelní detektivní hru doplňuje detektivka samotná. Stoppard tady očividně střílí do vlastních řad, protože začínal jako divadelní kritik, aby postupně přešel takříkajíc na druhý břeh a stal se velmi úspěšným autorem divadelních her. Obě dějové linie se v druhé části prolnou a vytvoří dějový galimatyáš, který potvrzuje, co vnímavý divák už dlouho tuší, že tady o děj příliš nejde.
Jakub Joklík v roli kritika Birboota a Tadeáš Maňka jako Magnus
Hra totiž stojí téměř výhradně na výkonech herců, kteří musí držet tempo a hrát s velkou přesností a současně držet dynamiku. I proto není hra právě profláknutým divadelním kouskem, ale spíš dílkem pro fajnšmejkry. Ochotníci z lanškrounské Praškeble si museli být vědomi všech úskalí a evidentně vzali hru jako velkou výzvu, ve které není složité si vylámat zuby.
Tom Stoppard hrou vzdává „svým absurdním způsobem“ hold odkazu tradičně britské kultuře jemného intelektuálního humoru i samotnému žánru detektivky, proslavenému Agátou Christie a Arthurem Conanem Doylem. A jako je film Hollywood protkán láskou k filmu, tady je to láskou k divadlu. Tu dokládá sama existence ochotnického spolku lidí z celé republiky, kteří se právě kvůli němu dokážou i více než deset let od maturity scházet a bavit se. Právě zábava samotných herců je nepostradatelnou ingrediencí, bez které by tohle dílko divákovi jen tak nezachutnalo.
Lucie Kučerová jako Felicity a Radek Krajči coby Simon
Hra patří k starším Stoppardovým kouskům. Autor sám ji začal psát už v roce 1960 a dopsal ji o sedm let později. Netají se tím, že si postupně s jednotlivými postavami hrál a postupně domýšlel složitou spleť vztahů i význam rolí.
Nezbývá než ve stoppardovském duchu zhodnotit i výkony herců. Pominu brilantně ztvárněnou mrtvolu Jana Scheuera, který mohl opravdu zblízka sledovat, jak herci zvládli jeho režisérský záměr. Největší „kládu“ textů museli spolknou Jiří Zpěvák s Jakubem Joklíkem. Zpěvákův Moon ještě jakž takž držel objektivní náhled hry a možná pro něho mohl autor střelným prachem pošetřit, ale Joklíkův Birboot jako kritik zcela zklamal. Svým sexistickým nadržováním Denise Špinlerové jen dokazoval, že je mu hereččin výstřih v roli Cynthie bližší než nezaujaté zhodnocení jejího výkonu. Ten hraničil s přehráváním útočícím na pudové stránky v divákovi. Stejně povrchně a podbízivě pak šálila mužské obecenstvo i krátká sukénka Lucie Kučerové coby Felicity. A ano, Joklík si kulku zasloužil stejně jako Radek Krajči, jehož podobně amorální chování po svižném řešení volalo od začátku. Jediný, kdo roli zvládl ve vší slušnosti, byla Adéla Jungová v roli paní Drudgeové, která neukázala ani kotník. Skvěle si počínal i Tadeáš Maňka, který poprvé ve hře Praškeble neumřel, ale naopak v roli Magnuse prokázal smysl pro břitké anglické řešení sporů a ani jednou neminul. Proč ale Ondřej Karlík opustil roli inspektora Hounda a začal dělat do divadelních recenzí, tomu nerozumím. Škoda, že Maňkovi došla munice.
Nezúčastněnému čtenáři se omlouvám, ale tuto hru je nutné vidět.
František Teichmann, foto autor
Divadelní kritici Moon (Jiří Zpěvák) a Birdboot (Jakub Joklík)