Vodácký kurz Vltava

 Třídy septima a 3. ročník se ve dnech 11. – 14. června 2024 účastnily vodáckého

kurzu na Vltavě.

V úterý 11. června ráno jsme autobusem vyjeli do Třeboně. Zde jsme si prohlédli

Schwarzenberskou hrobku a po následujícím rozchodu jsme jeli do kempu

v Rožmberku. Chlapci si postavili stany a děvčata se zabydlela v pokojích. Udělali

jsme si krátkou procházku na hrad Rožmberk a poté si každý obstaral večeři. Kdo

měl náladu, mohl za doprovodu akordeonu a kytary zpívat lidové písně.

Ve středu ráno nám pan učitel Toncr udělal vodácký rychlokurz a vypluli jsme. Než se

všichni zadáci naučili kanoi řídit, tak po Vltavě kličkovali od břehu ke břehu, točili se

na místě a brzdili provoz. Všem se ale dříve či později řízení lodi dostalo do ruky.

Cestou jsme překonali dva jezy, z velké části úspěšně, a dopluli jsme do dalšího

kempu v Českém Krumlově. Tentokrát se v posteli vyspali i kluci. Procházka po

malebném Krumlově se nemohla obejít bez návštěvy třech hnědých medvědů, kteří

byli zjevně větší než ti v Bernu.

Třetí den kurzu, čtvrtek, nás neminul silný déšť ani další čtyři jezy. Šťastlivci, kterým

se povedlo neudělat, byli durch stejně, jako všichni ostatní. Z mokrého oblečení nám

byla příšerná zima a měli jsme toho dost. Snad mohu říct, že se všichni těšili do teplé

sprchy a suchého oblečení. Tento poslední večer se opět hrálo a zpívalo u ohně.

V pátek jsme z kempu ve Zlaté Koruně vyráželi připravení na všechno. Krátká

přeháňka nás sice zastihla, ale s předešlým dnem se to nedalo srovnat. Tento úsek

byla řeka o něco divočejší, takže nás to i víc bavilo. Setkali jsme se pouze s jedním

jezem, na který si troufli jen ti nejodvážnější z nás a některým i po tomhle jezu zůstal

čistý štít. Dopádlovali jsme do cíle a jeli jsme domů.

Škoda škaredého počasí, ale my jsme si vodák i tak moc užili.

Jarmila Tahalová, 3. ročník